Slezina a dýchání: jak tělo využívá své rezervy

Slezina a dýchání: jak tělo využívá své rezervy

Když mluvíme o energii a vytrvalosti, obvykle si vybavíme srdce, plíce a svaly. Slezina zůstává v pozadí, přestože tento malý orgán zajišťuje filtraci krve, podílí se na imunitní obraně a účastní se některých adaptačních reakcí organismu.

Zajímavá je zejména její souvislost s dýcháním. Za určitých podmínek se slezina může stáhnout a uvolnit část červených krvinek do krevního oběhu. Jde o skutečný fyziologický mechanismus. Abychom pochopili jeho význam, potřebujeme vědět, jak tělo přenáší kyslík a čím se krátkodobá reakce liší od trvalého zlepšení fyzické kondice.

Kde se slezina nachází a k čemu slouží

Slezina leží v levé horní části břicha, za dolními žebry, poblíž žaludku. Její velikost bývá přibližně srovnatelná s pěstí.

Prochází jí krev, kterou orgán filtruje a odstraňuje z ní staré a poškozené erytrocyty, tedy červené krvinky. Nacházejí se zde také imunitní buňky, které se podílejí na rozpoznávání a odstraňování původců infekcí. Slezina tak pomáhá udržovat kvalitu buněčného složení krve a zároveň plní ochrannou funkci. [1]

Její činnost obvykle nevnímáme. Nemusíme tento orgán vědomě řídit: je neustále zapojen do celkové regulace organismu.

Slezina jako zásobárna červených krvinek

Slezina má ještě jednu zajímavou vlastnost: při jejím stažení se část obsažených červených krvinek může uvolnit do krevního oběhu. Tuto reakci vědci pozorovali například při opakovaném zadržování dechu.

Studie publikované v časopise Journal of Applied Physiology se zúčastnilo 20 dobrovolníků: deset se slezinou a deset po jejím odstranění. Po sérii zadržení dechu se u účastníků se slezinou dočasně zvýšila koncentrace hemoglobinu. Přibližně deset minut po skončení série se hodnoty vrátily na původní úroveň. U účastníků bez sleziny se taková změna neobjevila. [2]

To ukazuje, že slezina se podílí na krátkodobé adaptaci na zadržování dechu. Výsledky takového experimentu však ještě neznamenají, že dechová cvičení prostřednictvím tohoto mechanismu zvyšují každodenní energii, urychlují regeneraci nebo zlepšují sportovní výkony.

Slezina a dýchání: jak se kyslík dostává k buňkám

Při nádechu se kyslík dostává do plic a následně přechází do krve. Červené krvinky jej přenášejí pomocí hemoglobinu a srdce zajišťuje proudění krve k tkáním. [3]

Představte si červené krvinky jako vlaky, které rozvážejí kyslík. Účinnost této dopravy ale závisí na celém systému: na množství hemoglobinu, jeho nasycení kyslíkem, průtoku krve i potřebách tkání. Zvýšení jediného ukazatele proto automaticky neznamená, že buňky získaly více energie.

U zdravého člověka bývá za běžných podmínek nasycení krve kyslíkem již vysoké. Zadržení dechu přeruší přísun nového kyslíku, i když se současně aktivují kompenzační reakce organismu. Nelze jej proto považovat za jednoduchý způsob, jak tělo lépe okysličit. [3][2]

Proč mohou dechová cvičení pomáhat

Dýchání souvisí s naším emočním stavem. Při napětí bývá častější, zatímco klidná dechová praxe může pomoci přesunout pozornost a navodit pocit uvolnění.

V randomizované studii z roku 2023 účastníci po dobu jednoho měsíce každý den prováděli pětiminutová dechová cvičení nebo praktikovali meditaci. Výrazné výsledky ve zlepšení nálady a snížení dechové frekvence vykázala zejména technika opakovaných vzdechů s důrazem na prodloužený výdech. [4]

Jde o užitečné zjištění, které se ale týká konkrétní techniky a měřených ukazatelů. Studie neprokazovala, že ke zlepšení nálady docházelo díky stažení sleziny.

V každodenním životě lze dech využít jako dostupný nástroj k uvolnění. Pocit klidu po cvičení sám o sobě nevypovídá o změně hemoglobinu ani o množství kyslíku v tkáních.

Co můžete udělat v každodenním životě

Péče o vlastní pohodu začíná u návyků, které se snadno opakují. Vyzkoušet můžete následující přístup:

1. Vyhraďte si čas na klidné dýchání. Pohodlně se posaďte, uvolněte ramena a dýchejte jemně, bez námahy. Můžete se nadechovat nosem a vydechovat ústy, případně si pomáhat klidným počítáním. Maximálně hluboké nádechy nejsou potřeba. NHS doporučuje tuto praxi opakovat pravidelně, přibližně pět minut. [5]
2. Zvolte přiměřenou pohybovou aktivitu. Procházky, jízda na kole nebo známé cviky vám umožní postupně vytvořit pravidelný režim. Začněte zátěží, po které vám zbývá energie na ostatní činnosti.
3. Nechte si čas na spánek a odpočinek. Vnímejte svůj režim jako celek: kolik času pracujete, jak odpočíváte a zda se ráno probouzíte odpočatí.
4. Jezte pestře a pravidelně. Vyvážená strava vytváří základ pro každodenní aktivitu. Při výrazné únavě je užitečnější zjistit její příčinu než vybírat doplňky podle domněnek.
5. Sledujte, jak na cvičení reagujete. Pokud vám řízené dýchání způsobuje závratě nebo nepříjemné pocity, přestaňte a vraťte se k běžnému dýchání.

Jaké místo zde mají funkční houby

Souvislost funkčních hub s tímto tématem vychází především z výzkumu imunitního systému. Slezina je jedním z jeho orgánů, změny imunitních ukazatelů ale ještě neznamenají prokázaný účinek na samotnou slezinu.

Shiitake (Lentinula edodes) vědci zkoumali v malé studii s 52 zdravými dospělými. Účastníci po dobu čtyř týdnů denně konzumovali 5 nebo 10 gramů sušených hub. Výzkumníci zjistili změny některých ukazatelů aktivity imunitních buněk. Studie porovnávala dvě dávky, bez samostatné skupiny, která by houby vůbec nekonzumovala, což omezuje závěry. Navíc se zkoumaly celé houby, takže výsledky nelze přímo přenášet na libovolný extrakt v kapslích. [6]

Reishi (Ganoderma lucidum) obsahuje beta-glukany a triterpeny. Tyto látky jsou předmětem výzkumu mimo jiné v souvislosti s imunitními procesy. Významná část poznatků pochází z laboratorních a preklinických studií. [7]

Při výběru houbového produktu je užitečné posoudit konkrétní složení: druh houby, podobu suroviny, množství extraktu v dávce a dostupné výsledky analýz. Prášek a extrakt se mohou podstatně lišit. Také údaj „polysacharidy“ vyžaduje upřesnění: označuje širší skupinu látek než beta-glukany.

Kdy se obrátit na odborníka

Dlouhodobou nevysvětlitelnou únavu nebo bolest pod levými žebry si sami nevysvětlujte „slabou slezinou“. Je třeba zjistit jejich příčinu. Silná bolest po úderu či pádu, zejména doprovázená závratěmi, je důvodem k neodkladné lékařské pomoci. [1]

Experimentování s dlouhým zadržováním dechu může vést ke ztrátě vědomí. Zvlášť nebezpečné je jeho spojení s předchozí hyperventilací ve vodě: ke ztrátě vědomí může dojít i v malé hloubce. [8]

Časté otázky

Lze slezinu „trénovat“ dýcháním?

Při opakovaném zadržování dechu vědci pozorovali fyziologickou reakci s dočasným zvýšením koncentrace hemoglobinu. Pro běžnou praxi to však není podklad pro slibování zlepšení zdraví sleziny nebo trvalého zvýšení výkonnosti. [2]

Jak se slezina v čínské medicíně liší od anatomického orgánu?

Podle tradiční čínské medicíny označuje pojem „Slezina“ širší funkční koncept spojený s výživou a přeměnou potravy. Při vysvětlování filtrace krve, červených krvinek a stažení sleziny mluvíme o konkrétním anatomickém orgánu. Tyto dva přístupy je třeba rozlišovat.

Lze žít bez sleziny?

Ano. Po jejím odstranění převezmou část funkcí jiné orgány. Přetrvává však zvýšené riziko některých závažných infekcí, proto je potřeba individuální plán prevence a sledování u lékaře. [1]

Na závěr

Slezina ukazuje, jak úzce spolu souvisejí krev, imunitní obrana a adaptační reakce organismu. Její schopnost dočasně uvolňovat červené krvinky je zajímavým mechanismem, který nám pomáhá lépe porozumět fyziologii dýchání.

V každodenním životě zůstávají základem přiměřený pohyb, pestrá strava, spánek a klidná dechová cvičení. Porozumění vlastnímu tělu pomáhá vybírat návyky vědomě a hodnotit jejich přínos podle vlastní pohody a ověřených poznatků.

SLEZINA: houbový komplex od SIBI

Komplex SLEZINA spojuje promyšlenou kombinaci sedmi funkčních hub, vybraných s ohledem na jejich složení a vlastnosti. Receptura obsahuje extrakty z hub Maitake, Shiitake, Hericium, Čaga, Reishi a hlíva ústřičná a také troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius), sbíraný v lese České zemědělské univerzity v Praze (ČZU).

Více o složení a kvalitě produktu se dozvíte na jeho stránce:

Veronika Kolářová

mykoterapeutka

Zdroje