Mykoterapie – dávná tradice, o které česká média mluví stále častěji

Mykoterapie – dávná tradice, o které česká média mluví stále častěji

Ještě před několika desetiletími byla mykoterapie v Evropě vnímána spíše jako okrajový směr spojený s tradičními léčebnými systémy. Dnes však zájem o léčivé houby, jejich bioaktivní látky a moderní houbové extrakty viditelně roste — mezi vědci, odborníky i médii.

A není to náhoda. Houby provázejí medicínu po staletí a některé látky houbového původu sehrály zásadní roli také ve vývoji moderní farmakologie.

Houby v medicíně rozhodně nejsou novinkou

Historické prameny ukazují, že houby byly k léčebným účelům využívány v různých kulturách po mnoho staletí.

V Evropě se zmínky o jejich použití objevují už v antické medicínské tradici. Historické přehledy spojují se jménem Hippokrata také používání troudnatce kopytovitého — Fomes fomentarius.

Zvlášť systematické místo však léčivé houby získaly v tradiční čínské medicíně, kde se po mnoho generací využívají například reishi (Ganoderma lucidum), shiitake (Lentinula edodes), maitake (Grifola frondosa) nebo cordyceps.

Moderní mykoterapie na tuto historickou zkušenost v mnohém navazuje a doplňuje ji současnými analytickými metodami, extrakcí a standardizací.

Když houby změnily moderní medicínu

Nejznámějším příkladem je bezpochyby penicilin.

V roce 1928 Alexander Fleming zjistil, že plíseň rodu Penicillium produkuje látku, která potlačuje růst bakterií. Následný vývoj penicilinu otevřel novou éru léčby bakteriálních infekcí a stal se jedním z nejvýznamnějších milníků moderní medicíny.

Houby sehrály významnou roli také při objevu dalších léčivých látek.

Například první přírodní statiny byly objeveny právě u mikroskopických hub. Mevastatin byl izolován z Penicillium citrinum, zatímco lovastatin je spojován především s Aspergillus terreus. Tyto objevy položily základ celé skupině léčiv používaných k ovlivnění hladiny cholesterolu.

Dalším významným příkladem je cyklosporin A, metabolit houby Tolypocladium inflatum. Objev jeho imunosupresivních vlastností představoval zásadní krok v rozvoji transplantační medicíny a významně zlepšil výsledky transplantací orgánů.

Houby tedy nelze chápat jako něco, co stojí proti moderní vědě. Naopak — již dlouho představují bohatý zdroj biologicky aktivních látek, které moderní farmakologie zkoumá a využívá.

Od tradičního odvaru k modernímu extraktu

Tradiční čínská medicína pracovala s léčivými houbami dlouho předtím, než věda dokázala přesně popsat jednotlivé látky, které obsahují.

Dnes víme, že houby představují velmi komplexní přírodní materiál. Výzkum se věnuje například polysacharidům včetně beta-glukanů, triterpenům, sterolům, polyfenolům a dalším sekundárním metabolitům.

Právě zde se stará tradice začíná propojovat s moderními technologiemi.

V minulosti se houby často používaly ve formě odvarů, prášku nebo tinktur. Současné metody řízené extrakce umožňují získávat koncentrovanější houbové extrakty a analyzovat obsah vybraných skupin látek.

Kvalitní moderní výroba umožňuje také standardizovat určité parametry extraktu a kontrolovat jeho složení.

To je zásadní rozdíl mezi prostým užíváním usušené houby a moderním technologickým přístupem k výrobě houbových extraktů.

O mykoterapii se stále častěji mluví také v Česku

Je příznačné, že se tématu začínají věnovat také velká česká média.

V srpnu 2026 zveřejnil server Novinky.cz v rámci zdravotního podcastu Neklepat! rozhovor se zdravotní sestrou a mykoterapeutkou Alenou Šalomovou a její pacientkou Ivetou.

V rozhovoru zaznívají témata historie mykoterapie, různých druhů léčivých hub, tradiční čínské medicíny, moderních extraktů i praktických zkušeností s jejich používáním.

Alena Šalomová přímo zdůrazňuje souvislost mykoterapie s tradiční čínskou medicínou:

V rozhovoru jsou zmiňovány reishi, shiitake, maitake, cordyceps a další druhy hub.

Samostatná pozornost je věnována také modernímu zpracování hub. Článek připomíná, že současné metody umožňují získávat z hub například beta-glukany a triterpeny a pracovat s nimi v koncentrovanějších formách.

Mykoterapie v praxi: individuální přístup

Zajímavou součástí rozhovoru je také osobní zkušenost pacientky Ivety.

Popisuje dlouhodobé potíže se zády, pocity chladu a hormonální nerovnováhu. Po konzultaci s mykoterapeutkou jí byly vybrány tři druhy hub.

Jeden z nich však musel být kvůli individuální reakci vysazen, zatímco další dva užívala dlouhodobě.

Právě tento detail dobře ukazuje, že ani v rámci mykoterapie neexistuje jeden univerzální postup vhodný pro každého.

Zkušenost jednoho člověka samozřejmě nelze považovat za klinickou studii ani ji automaticky zobecňovat. Dobře však ilustruje princip individuálního přístupu, který je v mykoterapeutické praxi často zdůrazňován.

Mykoterapie jako součást širšího integrativního přístupu

Rozhovor na Novinky.cz se dotýká také citlivějšího tématu — využívání hub vedle konvenční léčby.

Právě zde je důležité důsledně rozlišovat mezi osobní zkušeností, názorem odborníka, předběžnými výsledky výzkumu a klinicky prokázaným účinkem.

Výzkum léčivých hub skutečně probíhá v různých oblastech medicíny včetně onkologie. Pozornost se věnuje například polysacharidům, beta-glukanům, triterpenům a dalším biologicky aktivním sloučeninám.

Existují také klinické studie a systematické přehledy zaměřené na používání přípravků z léčivých hub u onkologických pacientů.

Některé studie popisují možné účinky v oblasti kvality života, vybraných imunologických parametrů nebo snášenlivosti standardní léčby. Autoři odborných přehledů však zároveň upozorňují, že současné důkazy nejsou dostatečné k tomu, aby bylo možné léčivé houby považovat za samostatnou protinádorovou terapii.

Podobná situace platí i pro reishi (Ganoderma lucidum). Vědecký zájem o tuto houbu je značný, dostupná data však zatím neumožňují považovat ji za náhradu standardní medicínské léčby.

Intenzivně se zkoumá také chaga (Inonotus obliquus). Významná část dostupných výsledků však stále pochází z laboratorních nebo zvířecích modelů, a proto jsou zapotřebí další kvalitní studie u lidí.

Tradice a moderní věda nemusí stát proti sobě

Právě to je možná jedna z nejzajímavějších charakteristik současné mykoterapie.

Na jedné straně stojí mnohasetletá zkušenost s používáním hub, která se velmi dobře zachovala zejména v tradiční čínské medicíně.

Na straně druhé jsou moderní analytické metody, extrakční technologie, standardizace a výzkum konkrétních biologicky aktivních látek.

Historie penicilinu, statinů nebo cyklosporinu nám zároveň připomíná, že houby již dávno hrají významnou roli ve vývoji moderní medicíny a farmakologie.

To samozřejmě neznamená, že každý houbový extrakt je léčivým přípravkem nebo že tradiční používání automaticky dokládá klinickou účinnost.

Znamená to ale něco jiného: léčivé houby představují plnohodnotný předmět moderního vědeckého výzkumu a rostoucí zájem o mykoterapii má hluboké historické i vědecké kořeny.

A skutečnost, že se o tomto tématu stále častěji mluví nejen mezi specialisty, ale také ve velkých českých médiích, ukazuje, že mykoterapie postupně vstupuje do širší veřejné diskuse.

Literatura a zdroje

Text má informační charakter. Doplňky stravy nejsou léčivé přípravky a nejsou určeny k diagnostice, léčbě ani prevenci onemocnění.