Historie lóže

Lóže Sibi et posteris byla založena v době rozkvětu prvorepublikového zednářství. Příprava nové lóže začala 21. září 1929 a vnos světla se uskutečnil dne 6. dubna 1930 v Praze. Zakladateli byli zednáři z lóže Dílo, 16 členů přešlo z lóže Komenský.

V dochované žádosti o založení nové lóže se dočteme: "Podepsaní řádní zednáři, kteří byli ze svých Lóží řádně uvolněni, touží prospěti Řádu a chtějí rozšiřovati a prohlubovati ze svých nejlepších sil zásady zednářské. Proto zakládají novou Lóži a dávají ji jméno Sibi et posteris.
Naplnění přáním, aby tato nová Lóže byla přijata do svazku Národní Veliké Lóže Československé, žádají za udělení listiny o založení, která by je opravňovala k vykonávání řádné zednářslé práce  a zaručovala jim staré výsady podle stanov a předpisů Národní Veliké Lóže Československé."

Za svého 1. mistra zvolila lóže bratra Viléma Nessela.
dalšími členy byli (z dochovalých materiálů):
Alexandr Zeyer, Ota Kostar, Karel Lowenstein, Karel Risinger, Karel Koschin, Veleslav Wahl, Václ. Dvořák, Eugen Syrovátka, Alois Bílek, Old. Slavík, Lad. Machoň, Jar. Hubený, Václ. Písecký, Emanuel Duck,Vlad Klumpar, Gust Schmaus, Jan Zázvorka, Jan Křižík, Chvalkovský, Vilém Wagner, Fr. Libra, Alois Procházka, Josef Schulz, Ladislav Kofránek, Zdeněk Václavík, Jan Diviš, Jaroslav Horejc, Julius Řivnáč, Pavel Steinbach, Arnošt Steinbach, František Zelinka, Jan Král, Otto Mizera, Josef Zmatlík, Eduard Knobloch, Vladimír Kocman, Zdeněk Malec, Josef Nedvěd, Miloš Hásek, Adolf Maixner, Kamil Novotný, Stanislav Sucharda, Pavel Novák, Jiří Polák, Jaroslav Šulc, Vladimír Neff, Stanislav Votruba, Jaroslav Lepař, Jiří Šmíd, Otakar Slezák      
 

Zakladatelem lóže byl rovněž zkušený bratr Dr. František Křižík. (Dne 20.5.1937 mu byl udělen diplom Čestného mistra.)

Lóže sdružovala členy různého profesního zaměření. Převažují profese právnické, technické a umělecké. 


V prvním roce byla lóže pilná, měla 17 obřadných prací a 7 konferenčních.
Účast byla 85 procent.

I v dalších předválečných letech patřila lóže k těm pracovitým, s řadou významných bratří v nejrůznějších oborech.

Pod tlakem nastupujícího národního socialismu se československé zednářské lóže dobrovolně rozešly v říjnu 1938. Procest tzv. uspání lóží byl velmi rychlý.

Z neúplných statistik se můžeme dočíst, že v době druhé světové války bylo popraveno 5 členů lóže, 10 jich bylo pronásledováno, 2 byli přímými účastníky odboje.

Dne 26. října 1947, po složitém vyjednávání s představiteli státu, který byl již v rukou komunistů, se uskutečnilo valné shromáždění Národní veliké lóže československé, kdy byla obnovena činnost československých zedářů. Jednou z tzv. probuzených lóží byla i lóže Sibi et posteris.

Po únoru 1948 rostl tlak komunistického režimu na zednářské lóže a další existence svobodného zednářství v totalitním státě již byla v rozporu s ideály a pravidly řádu. Dne 13. dubna 1951 bylo již podruhé v relativně krátké době československé zednářství uspáno. Tentokrát na dlouhých 40 let. Zde končí historie a začíná současnost.